Odborné texty

Analytická chemie se prolíná přirozeně s mým životem i během mateřské dovolené. 

Na těchto stránkách sdílím odbornější texty, které přibližují jednotlivé složky stravy. V médiích i v reklamě slyšíme o aminokyselinách... kdo z náš však opravdu ví, co našemu tělu přináší a proč jsou důležité.

Kdo toho hodně sní, není zdravější než ten, kdo sní, co potřebuje. Stejně tak nelze pokládat za vzdělance toho, kdo toho přečetl nejvíc, a kdo se nejvíc naučil, ale kdo přečetl a naučil se věci užitečné.

Díogenés ze Sinópé

ÚVOD do Chemicko - gastronomického výkladového slovníčku

 

Když jsem se seznámila se svým mužem a on se mě zeptal, co dělám za práci, byl trošku překvapený. Prý myslel, že budu asi zdravotní sestřička, nebo studentka ekonomie.

Ale můj obor je analytická chemie.

ja v laborce

Můj muž je všeuměl. Myslím, že kdyby šel do soutěže „Staňte se milionářem“ měli bychom vyděláno. Ale o analytické chemii toho zrovna moc neví, což je jasné, když jeho práce je v úplně jiném oboru, než je chemie.

Jednou cestou domů z práce jen tak prohodil řečnickou otázku „a co v práci“? A rozvinul se asi půlhodinový rozhovor, kdy jsem se mu snažila vysvětlit princip hmotnostní spektrometrie ve spojení s kapalinovou chromatografií.

No, byl to spíš monolog, kdy jsem se snažila popsat, jak úžasná metoda to je a jak mě to strašně baví a vysvětlit mu princip této metody za použití různých technických a chemických pojmů.

Díval se na mě tak trochu zaraženě a pak jen řekl:

 „No, takže je to vlastně takový sítko na molekuly, pod kterým je něco jako buben, tak proč to říkáš tak složitě?“ 

A tím mě dostal. V podstatě (když popustíte uzdu fantazii a kvadrupóly hmotnostního spekrometru nazvete sítkem a fotonásobič bubínkem) vystihl základní princip výše zmíněné metody způsobem, kterým by to pochopilo i dítě.

Strašně se mi to líbilo. Vůbec myslím, že je hrozná škoda, že děti a mnohdy i dospělí nemají rádi chemii, fyziku, matematiku, protože si myslí, že je to moc složité, nemají trpělivost na ty „složitosti“ a myslí, že to ani nemá cenu se o něco takového zajímat, že to není pro ně. Ale je.

Je to jen o tom, jestli vám někdo krásu těchto věd dokáže otevřít a ukázat tak, aby vás to zaujalo a bavilo. Abyste pochopili, že na to máte.

hand-898232_960_720

 Aby vám někdo už od začátku vysvětlil, že na vás v těchto oborech čeká spousta zajímavostí, hlavolamů, spousta věcí, které můžete objevovat, spousta kouzel.

Mě osobně k chemii přivedly návštěvy mé maminky v laboratoři, když jsem ještě byla dítě. Moje maminka pracovala se spektrometrem a používala různé indikátory.

Jako dítě mě naprosto fascinovala výrazná změna barev tekutiny v kádince. Jak to, že je ta voda žlutá a stačí kapička něčeho a je hned fialová. Jak to, že zachvíli je zase modrá a pak zase žlutá? Tehdy jsem ještě o indikátorech a vlnové délce neměla ani ponětí.

lab-217074_960_720

Fascinovala mě i otcova práce, kdy mě nechal dívat se do mikroskopu. Tehdy jsem vůbec netušila, proč se těm černým tečkám, co vidím pod mikroskopem, říká RNA a co to je.

Když mi potom moje paní učitelka chemie na základní škole vysvětlovala, proč se na podzim barví listí na stromech, rostla ve mně touha to pochopit, porozumnět.

autumn-209479_960_720

 A tak jsem nakonec po letech studia zůstala u spektrofotometrie, kde jsem si „hrála“ s barvičkami a později v komerční sféře u hmotnostní spektrometrie.

 

Jestli bych v životě chtěla potkat někoho slavného, koho nesmírně obdivuji, tak by to byl fyzik Richard P. Feynman.

20161017_111017

Richard P. Feynman je nositel nobelovy ceny za fyziku a je vzorem a ikonou mnoha vědátorů. Nejenom proto, že byl vynikající fyzik, ale také proto, že to byl úžasný člověk s obrovským smyslem pro humor a s úžasnou schopností vysvětlit sebevíc složité věci jednoduše.

Byl úžasným příkladem toho, že geniální člověk může být zároveň nesmírně lidský a vtipný.

 Jeho kniha „To snad nemyslíte vážně“ je plná příběhů z jeho života.

Od dětských let, kdy se rozhodl prozkoumat usínání, ale bohužel u toho vždy usnul 🙂 až po léta, kdy se stal uznávaným fyzikem. Tato kniha mě vždy rozesměje.

20161017_111002

Nejvíc miluju historku, jak při testech na odvod na vojnu měl předpažit a on ze zvědavosti na reakci lidí, kteří ho testovali předpažil tak, že dal jednu dlaň dolů a druhou nahoru. Když mu řekli, že je má otočit, otočil je zase opačně. Stal se tím podezřelý a jeho to náramně bavilo.

Na otázku zda slyší a zda mluví se svojí mrtvou ženu odpověděl, že ano. To vše vedlo k tomu, že byl označen jako duševně nezpůsobilý. Tehdy ještě nevěděli, že mají před sebou příštího nositele Nobelovy ceny za fyziku.

Byl také členem komise, která vyšetovala havárii raketoplánu Challenger, kde velmi přispěl k objasnění příčin, proč raketoplán vybouchl. Tehdy se proslavil tím, že při veřejné prezentaci před kamerami vložil vzorek raketoplánového gumového těsnění do sklenice ledové limonády, kterou mu přinesli a po vytažení demonstroval, že guma nepruží, jak by měla.

To on pronesl větu:

Nejsem povinen být takový, jaký bych podle ostatních lidí měl být. Je to jejich omyl, a ne moje selhání“.

Richard P. Feynman mě vělmi často inspiroval. Hlavně svojí lidskostí a úžasným šarmem.

Jeho knížka mě vždy doprovázela na cestách, protože v jeho přítomnosti jsem měla pocit, že člověk nemusí být geniální (a to on byl), aby stálo za to, ukázat mu tu nádheru, kterou matka příroda tvoří. A já měla pocit, že kdyby tu byl, stála bych mu i já za to, aby se mnou mluvil, snažil se mě rozesmát a vysvětlil mi svým nezapomenutelným způsobem pohyb po kružnici nebo Schrodingerovu rovnici.

Inspiroval mě tím, že každý člověk, ať už má nadání a vzdělání, nebo ne, stojí za to, aby se k němu ostatní chovali slušně. Inspiroval mě tím, abych si věřila.  Abych se nestyděla odlišit se od davu, i když ostatní lidi kolem mě mají jiný názor.

Tím vším chci jen říct, že je někdy škoda, že spousta zajímavých a krásných věcí nám zůstáva skryta jenom proto, že se nám to zdá moc složité. A mnohdy už potom jen používáme pojmy, které v různých médiích lítají okolo nás, ale vlastně vůbec nevíme, co znamenají.

Richard Feynman je držitelem mj. těchto cen: Nobelova cena za fyziku (1965) za rozvinutí kvantové elektrodynamiky, Cena Alberta Einsteina (1954, Princeton), Einsteinova cena (Albert Einstein Award College of Medicine), Lawrencova cena (1962).

 A proč o tom píšu, proč mě to napadlo?

Protože nedávno jsme se dívali na jistý pořad o technikách přežití.

Pokud v tomto pořadu má hlavní hrdina hlad, jde nastražit past na zvíře, protože, jak říká - cituji „potřebuji proteiny“, vidí hada a pronese „hele, proteiny“, neřekne prostě mám hlad, jen“ chybí mi proteiny. No a mnohdy, a to nevím, jestli to třeba není chyba v překladu se dozvíte, že mu chybí i bílkoviny. (Pro chemie neznalé proteiny=bílkoviny)

Pak se zase někde můžete dočíst, že máme baštit cereálie a taky obiloviny.

A vám dojde, že ti lidé používají pojmy a názvy, aniž by vůbec tušili, o čem mluví. 

Naprosto chápu, že ne všichni ví, co je esenciální aminokyselina a co přesně jsou ty antioxidanty, ale pokud je člověk „normální čestný člověk“, jak píše Feynman, alespoň by, podle mě, neměl předávat nesmyslné informace dál do světa.

A tak jsem se rozhodla přiblížit a vysvětlit některé pojmy používané v souvislosti s gastronomií nebo vůbec s výživou i úplnému laikovi. Tak, aby si člověk zapamatoval, o čem se vlastně mluví, i když chemii nikdy neměl rád a nebaví ho.

Pokud také tápete a máte zájem se dozvědět víc, tak pojďte na trochu velmi jednoduché chemie a nebojte se toho, žádný test vás přece nečeká!