O mně

Hledáte odpovědi na otázky ohledně stravování vašeho miminka? Co mu vařit, co už smí jíst a co ne a zajímá vás také proč? Diky mým zkušenostem s přípravou stravy pro nejmenší děti, mé vášni pro dobré a kvalitní jídlo a zároveň touze porozumět tomu, co má vliv na zdraví mého dítěte a proč, pomáhám maminkám zorientovat se ve světě stravy miminek a batolátek. Blog nejen o vaření pro miminka.

KDO JSEM?

V první řadě jsem mámou úžasného klučíka, mého syna jménem Honzík.

Honzík je naštěstí zdravé dítě (za což každý den děkuji), bez jakýchkoli potravinových, či jiných alergií.

O to, co jí, se zajímám od jeho narození . A vlastně i mnohem dříve, již od doby, kdy jsem byla těhotná jsem si byla vědoma toho, že to co jím já ovlivňuje i mé dítě.

Moc dobře vím, že to, co mu dám k jídlu může ovlivnit jeho život, jeho imunitu, jeho metabolismus a následně také kvalitu celého života.

Vzhledem k tomu, že povoláním jsem chemik, je pro mě automatické sledovat, co jíme. Sledovat, co vše se do potravin dnes přidává a co nemusí dělat dobře nám dospělým, natož jaký to má vliv na zdraví našich dětí.

Moje povaha a moje práce analytického chemika mě vede ke shánění a analyzování informací, které pak mohu využít pro svůj cíl.

A tím pro mě je – aby byl můj syn zdravý!

11_2016

Dnes je dětská strava plná umělých aditiv, do sladkostí se přidávají barviva, která jsou zdraví nebezpečná, do potravin se přidávají stabilizátory, zahušťovadla, emulgátory a tak dál.

Naše strava je plná látek vyrobených člověkem, netvrdím, že všechny jsou špatné, ale tvrdím, že je potřeba dávat si pozor na to, co jíme. Už jen proto, že komerce dnes vládne světu a výrobcům potravin mnohdy opravdu nejde o zdraví naše, ani našich dětí, ale o peníze z prodeje.

PRO KOHO PÍŠU?

Vzhledem k tomu, že můj syn je zdravý, bez vážných zdravotních problémů, píšu převážně pro rodiče dětí bez alergií, případně jiných problémů, rozhodně bych si netroufla cokoli radit či doporučovat maminkám, jejichž dítě již trpí nějakou potravinovou alergií (to se týče receptů a podobně).

Nicméně doufám, že tyto stránky přinesou mnoho obecných informací, které ocení všechny maminky, které zajímá, co jejich děti vlastně jí.

Píšu nejen pro rodiče, které začínají pro svá miminka vařit, nebo již mají miminko starší, ale hlavně pro ty, které zajímají mnohá „proč“ týkající se stravy pro miminka.

Čerpám také z vlastní zkušenosti, hlavně, co se týče receptů, vaření, skladování potravin, uchovávání jídla, manipulace s potravinami či organizace v kuchyni.

Cílem těchto stránek je také přinášet informace, které vám pomohou lépe pochopit proč má miminko ještě tak odlišnou stravu od nás, dospělých a jak je důležité, co vaše dítě jí. Informace čerpám z literatury, odborných článků a podobně (v článcích vždy uvádím zdroje použitých informací či odkazy na ně).

Upozorňuji, že nejsem lékař a rozhodně se do této role nepasuji. Tyto stránky jsou informativní a jsou to mé poznatky a zkušenosti, mnou nalezené informace, které předkládám, se kterými mohou maminky nakládat podle svého uvážení.

A teď trochu odbornosti

V roce 2016 jsem absolvovala akreditovaný kurz a získala certifikát kurzu „Výživa dětí“ a „Výživa kojenců a dětí“ (Vzdělávací program akreditovaný MŠMT), Welko Team, Institut zdravého života Welko.

Povoláním jsem analytický chemik a povahou jsem zvědavá a nedůvěřivá, co se týče komerčních potravinových doplňků a výrobků pro děti.

V letech 2002 – 2015  jsem pracovala jako výzkumný pracovník pro bioekvivalenční a farmakokinetické studie pro farmaceutickou firmu QUINTA-Analytica s.r.o.

Firma i konkrétně má práce byla nejednou úspěšně auditována SUKLem (Státní ústav pro kontrolu léčiv) a také FDA (Food and Drug Adm.). Z vlastní zkušenosti vím, jak takové audity probíhají a jakým břemenem může být  dnes legislativa, mnohdy nesmyslná, jindy zase potřebná.

V roce 2015 se mým hlavním nadřízeným a zaměstnavatelem stal můj syn 🙂

V letech 1995 – 2003 jsem absolvovala magisterské a postgraduální studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (katedra analytické chemie), které jsem ukončila státní doktorskou zkouškou z analytické chemie, biochemie a fyzikální chemie. Přiznán titul RNDr.

V letech 2001 a 2002 jsem absolvovala několikaměsíční odborné stáže týkající se chemie na univerzitách v Manchesteru (Anglie) (katedra farmacie) a v Aténách (Řecko) (katedra analytické chemie).

Závěrem

Upozorňuji, že některé informace zde uváděné (například recepty) nemohou sloužit jako univerzální návod, protože každé dítě je jiné a výsledné složení jídelníčku je vždy nakonec jen a jen zodpovědností maminky, obzvlášť, pokud miminko trpí potravinovou alergií či se potýká s jinými zdravotními problémy.

Berte tedy, prosím, tyto stránky, jako inspiraci, doufám, že zde naleznete informace, která vás zajímají, recepty, které se vám budou líbit a hlavně budou vašim dětem chutnat !

Dobrou chuť vašim dětem i vám!  

Pokud vás zajímá můj příběh, přečtěte si ho níže!

Můj příběh

Momentálně jsem máma, která se stará o ročního synka na plný úvazek.

Momentálně jsem holka, která už ví, že způsob myšlení a dobré jídlo vám může změnit život.

Momentálně jsem holka, co se jí splnil sen, že jednou bude mít rodinu, dům, na okně bude příst kočka a … v postýlce bude spát vysněné dítě.

Realita se rozrostla ještě o dvě velká psiska o celkové váze 120 kilo čisté lásky, o poměrně vzteklého papouška jménem Kačka, který se ne a ne odnaučit používat sprostá slova a o houf slepic, které jsou mým velkým koníčkem. No a o včely, o které se naštěstí stará můj muž.

Mnoho lidí, na otázku, zda jsou šťastní, odpovídají – já nevím, asi jo.

Já to vím. Pocit štěstí nemůže přetrvávat věčně, ale jsou okamžiky, kdy ho cítíte, kdy cítíte, že je to prostě v pořádku. To je okamžik štěstí.

Vážím si těchto okamžiků, okamžiků strávených se svým synem a mým mužem, možná právě proto, že cesta až sem byla klikatá a plná překážek, takových, že když upadnete, máte pocit, že už nemůžete dál, a přesto vstanete a jdete.

 

A jak to celé souvisí s jídlem?

Na své cestě jsem zažila krásné časy plné volnosti strávené na studijních cestách a také těžké časy plné ztrát a smutku. Když jsem dvakrát přišla v poměrně pokročilém stádiu těhotenství o dítě, zaměstnání bylo čím dál více stresující, náš vztah s tehdejším přítelem se bortil a k tomu všemu moji kočku mi přejelo auto.

Nyní mi to přijde až tragikomické. Myslím, že kdyby tehdy na Čechy dopadl meteorit, trefil by mě. 

Zůstala jsem tehdy sama, prázdná, s bolestí fyzickou i psychickou a rozestavěným starým domem na krku. Hromadily se zdravotní problémy. Bylo mi zle. Bylo mi tak zle, že jsem nemohla spát, byla jsem unavená a vyčerpaná. Přidaly se nesnesitelné bolesti žaludku, průjmy, zvracení.

Hodně jsem pracovala. A smutek se začal měnit v naštvání.

A to byla moje spása.

Byla jsem tehdy tak naštvaná na celý svět, že jsem se rozhodla být mnohem víc sobecká a jednoho večera jsem si plna pocitu sebelítosti řekla, dost, kašlu na to.

Pokud tu mám být, tak tu budu ráda.

Pokud tu mám být, tak si to prostě užiju. Se vším všudy. A rozhodla jsem se, že začnu o sebe lépe pečovat a že si začnu plnit sny. Začnu se o sebe víc starat, začnu upřednostňovat sebe před firmou, pro kterou pracuji. No a někde se ta změna začít musí.

A já začala u jídla. Proč?

Protože také jídlo mělo za následek můj tehdejší zdravotní stav. Tehdy jsem si ještě plně neuvědomovala, jak moc mě to, co jím, ovlivňuje. Jenom jsem se prostě chtěla dobře najíst. A najíst se tak, aby mě nebolel žaludek a nebylo mi špatně.

Pravdou je, že dnešní uspěchaná doba nám v hodně ohledech hází klacky pod nohy. Snažíme se šetřit tím důležitým, čeho máme málo, časem. Bohužel na úkor sebe sama, a to i co se vaření a jídla týče.

A tak to bylo i v mém případě. Při mém poměrně značném pracovním vytížení nebyl moc čas na nic jiného, než na práci. Moje strava sestávala z firemních obědů jedné nejmenované catteringové firmy a narychlo uvařených polévek.

Díky oslabenému organismu po zákroku v nemocnici se moje intolerance na glutamát začala projevovat v plné síle. Není divu, že s tím přišly ruku v ruce bolesti žaludku, křeče, průjmy, nevolnosti. Slabost a únava.

Pomalu mi začalo být jasné, že musím změnit způsob stravování a vůbec, svůj život. A protože povoláním jsem analytický chemik, jsem se začala zajímat o to, co všechno v potravinách jíme, co není přirozené a co nám nemusí dělat dobře.

A pak se osud na mě usmál a do cesty mi poslal mého manžela, ve kterém jsem objevila velkého gurmána. Vaření má jako koníček. Když vaří, dotáhne jídlo k dokonalosti.

Postupem času, po vyloučení glutamátu ze stravy, poté, co jsem začala dobře jíst, bolesti žaludku, křeče, slabost, to vše pomalu vymizelo. Můj organismus se pomalu začal vzpamatovávat a začal fungovat, jak by měl.

Zase se ze mě stávala ta veselá holka plná energie a na první pohled bláznivých snů, které jsem si začala plnit. Protože už to šlo. Fyzicky, i psychicky. Zase jsem byla šťastná a plná síly.

A poté jsem otěhotněla a dítě donosila. Byl to pro mě zázrak.

V naší kuchyni vládl převážně můj muž, protože pro něj je vaření koníčkem. Dokud se nenarodil náš syn.

V té době jsem již ani nečekala, že budu mít dítě. Ale pak se narodil Honzík. Moje vysněné dítě.

Honzíka jsem kojila plně do jeho téměř šesti měsíců, i když s problémy, o kterých si můžete přečíst v mém ebooku ZDARMA. Poté jsme již začali s příkrmy a bylo jasné, že Honzíkovi budu vařit. 

Kulinářská kuchyně mého manžela pomalu, ale nikdy ne docela (naštěstí) ustoupila té mé, praktické.

Ale vařit pro miminko není stejné, jako vařit pro dospělého.

Jednotlivé potraviny do jídelníčku miminka musíte zavádět pomalu. Dítě lecos smí a naopak nesmí jíst, záleží také v jaké stádiu vývinu zrovna je a věřte mi, že známé kuchařky, pediatři i česká pediatrická komora se v některých otázkách ohledně dětské stravy rozcházejí.

A tak nezbývá, než dodržovat základní pravidla pro vaření pro miminka, používat zdravý selský rozum a vařit a chovat se tak, aby miminku chutnalo a jídlo pro něj bylo vhodné.

Honzík je naštěstí zdravé dítě. Bez alergií a ekzémů, takže vaříme ze všech možných surovin a nemusíme, naštěstí,  dodržovat žádnou dietu (bezlepkovou a podobně). Jednoduše řečeno, normálně jíme, vaříme z dobrých a kvalitních surovin a jíme pestře tak, aby nám chutnalo.

Říká se, že hlavní vývoj lidského těla se odehrává v prvních třech letech života.

Zde se staví základy, na kterých se pak staví vše další. Další vývoj člověka, jeho zdraví, návyky, a to nejen stravovací.

A já už z vlastní zkušenosti vím,  jak strašně moc to, co jíme, souvisí s tím, jak se cítíme. Uvědomuji si, že jídlo nás tvoří, přímo ovlivňuje naši náladu, to, jestli jsme unaveni souvisí s hladinou cukru v těle. To, jestli máme dobrou náladu zase  souvisí s potravinami, které nám dodávají prekurzory pro tvorbu serotoninu a jiných hormonů.

Ač to nezní zrovna kulinářsky, jídlo je, ať chceme nebo ne, vlastně chemie.

Z  jídla čerpáme energii a sílu, z jídla se tvoří  stavební jednotky našeho těla.

A na chatrných základech těžko postavíte kvalitní dům.

Vím, že následky špatného stravování u takto malých dětí se mohou projevit až po několika letech, nebo až v dospělosti a to ve formě mnohdy i vážných nemocí. Lidské tělo je živoucí a vyvíjející se organismus, pracující a tepající, rozvíjí se a pro svůj rozvoj si bere to, co má k dispozici. To, co mu dodáme.

A pro děti, jejich rychle se vyvíjející a rostoucí organismus, je strava vůbec tím nejzákladnějším elementem pro kvalitní stavební základ, pro to, jak budou utvářeni.

Co a jak tedy malým dětem vařit v batolecím věku? Také tápete a hledáte na internetu, pročítáte po nocích kuchařky pro dětičky? Připadá vám, že vaříte dokola stále to samé a unavuje vás to?

No a protože jsem v celku líny a pohodlný člověk, a k tomu mám ještě na starosti zvířectvo a velký starý dům, snažím se vaření si usnadnit. Jak to tedy udělat, aby příprava jídla pro vaše batolátko nezabrala příliš mnoho času a přitom ale neutrpěla kvalita jídla?

O tom všem budu psát

Snad vás můj blog pobaví, potěší, snad vám ušetří trochu času, který byste strávili hledáním informací na internetu,  snad vás zaujme a poradí!

Dobrou chuť vašim dětem a vám radost z vaření pro ně!

P1020425