Lékař versus Máma

Nedávno proběhla konference na téma „Výživa a dětská obezita“. Tohle téma mě zajímá a tak jsem se jí zůčastnila a musím říct, že to bylo pro mě velmi zajímavé. Nejen z hlediska informací, ale i z hlediska, o kterém bych chtěla nyní napsat.

Tahle věc mi už totiž pěkně dlouho sedí v hlavě. A po absolvování téhle konference se tam tohle téma zahnízdilo ještě víc.

Na konferenci byly velmi zajímavé a i ty (pro mě) méně zajímavé přednášky a probírala se témata, o kterých napíšu později, jako třeba vliv výživy na rozvoj obezity, využití psychoterapie v léčbě dětské obezity, metabolický syndrom, vliv výživy na zoubky nejmenších dětí, podvýživa v pediatrii a spousta dalších… No, všechno témata, o kterých by se dalo psát hodiny…

Jenomže mě teď jako první napadá zdánlivě možná hloupé téma: Lékaři versus maminky… takové ty maminky, které ne vždy uposlechnou všechny lékařské rady….

Tohle téma tam totiž také zaznělo…

Dost často se dostávám do středu bojů mezi biomatkami a nebiomatkami, dostávají se ke mě informace o tom, že lékaři radí špatně a lepší je je nikdy neposlouchat, četla jsem články, ze kterých jasně plyne, že je lepší, pokud dítě necháte zaříkávat, než byste šla k doktorovi a taky články opačného ražení, jak jsou „alternativní“ matky šílené. Je to prostě maglajz informací a dezinformací…

A na této konferenci jsem to pocítila i z té druhé strany. Cítila jsem, že někteří z lékařů, ač odborníci, jsou „vzdáleni“ obyčejným maminám, které jsou prostě vyděšené, když jejich dítě onemocní. Cítila jsem, jak jsou zaujatí svým tématem, ale jaksi ztratili spojení a vědomí o tom, že máma má prostě o dítě strach a to není něco, co lze zlehčovat či zesměšňovat.

Ač ani v nejmenším nepochybuju o odborné úrovni některých lékařů, věty typu „…však víme, jak jsou ty mámy na své děti upjaté…“ mi nedělaly vůbec dobře. Přiznám se, že někdy jsem cítila až lehký výsměch a to mě dost mrzelo. Sama mám malé dítě a ano, jsem na ně upjatá a to hodně a řeším zdánlivě každý nesmysl a budu to tak dělat i nadále, co se mnou no… 🙂

Jako by to chtělo nějakou „spojku“ mezi mámami, které ztratili víru v lékaře a lékaři, kteří nechápou, co ty maminy jako proti nim mají…

Ale – na druhou stranu – přijde lékař přednášet o podvýživě dětí, například, a vám se zatají dech, protože je to strašně zajímavé – a najednou k vám mluví nejen odborný lékař ale citlivý člověk, který ví o svých malých pacientech vše, ví co bylo s nimi i poté, co se vyléčili, ví, jak jim bylo a co třeba mohlo ještě pomoci, ale bohužel  to již nešlo….

Nebo vyjímečná přednáška pana doktora Hyánka (jeho specializací jsou dědičné poruchy metabolismu aminokyselin), jehož si nesmírně vážím. Z jeho projevu jde naprostá profesionalita a já jsem vnímala, jak je to člověk citlivý, který o svých pacientech, které léčil jako děti, ví i nyní, když už jsou z nich dospělí lidé.

Tomuto člověku bych své dítě svěřit teda nebála ani v nejmenším. Naopak, pokud by můj syn měl problém tohoto typu, byla bych nesmírně vděčná za takovou péči.

A o tom to podle mě je.

Když vím, že přede mnou stojí lékař, který má o moje dítě nebo o mě opravdu zájem, věřím mu.

Když přede mnou stojí lékař, který mi v podstatě řekne, že ho zdržuju svými dotazy, že musí splňovat nějaké tabulky nebo mi napíše mastičku, která už se několik let nevyrábí, nevěřím mu a zdraví svého dítěte mu prostě nesvěřím.

Představte si situaci, kdy k lékaři přijde máma s dítětem s těžkým ekzémem a lékař jí cosi povídá a ona má námitky!!!

No prostě biomatka! nebo ne? nebo je to jen prostě máma, která si prošla peklem a doteď jí z žádných lékařů nedokázal pomoct. Odmítá očkování. Je šílená. Jenomže když ho neodmítla a její dítě bylo do rána jak pomeranč a ona se další desítky nocí nevyspala, protože dítě neustále brečí a trpí a ona trpí s ním… a lékař jí přece řekl, že se to nestane. Ale ono se to stalo. Jak potom vrátit důvěru v to, co nám lékař říká…?

Dívám se na to i z druhé strany, ze strany lékaře, který opravdu ví, jak pomoci, ale musí tu mámu přesvědčovat…

Na konferenci jeden skvělý lékař nadhodil případ, kdy se mu do ordinace dostala holčička, v 9 letech měla 5 a půl kila. Léčili ji a její stav se zlepšil, rodiče dostali instrukce, kterých se ale nedrželi, na kontroly nechodili. Holčička zemřela. Chlapeček, silně podvyživený, kterému rodiče na břicho přikládají různé věci, aby mu rozproudili čchi, nebo jsem četla o případu chlapečka krmeného od narození kravským mlékem, který vzápětí také zemřel. Nebo o dítěti krmeným od narození sojovým mlékem…. a tak dál…. co dodat…:(

Myslím, že v tomhle tkví velké nebezpečí internetu, protože ne vždy a ne všechny mámy pochopí a dokáží „odhadnout“ míru nebezpečí…

Já sama jsem taková, že místo mastičky na „flíček“ na kůži nejdříve zkusím protikvasinkovou dietu. Prošla jsem si ne lehkým obdobím, kdy mi jeden lékař napsal léky, které mi druhý vzápětí vyděšeně vysadil. Zažila jsem si, když mi lékař na základě své nesprávné dedukce řekl, že už nikdy zdravé dítě mít nebudu a po 2 dnech se mi omlouval (no ale každá žena asi ví, jaké ty dva dny pro mě byly).

Znám ženu, která díky lékaři přišla po potratu v 9 měsíci těhotenství o dělohu (lékař byl za to z nejmenované nemocnice vyhozen) a ve finále skončila na psychiatrii, že si vymýšlí bolesti (a to se opravdu stalo) a poté, co si sama sehnala pomoc a nechala se vyšetřit jiným lékařem jí byla diagnostikována pokročilá borelioza a chlamidie a konečně ji začali léčit. Na psychiatrii už nemusela…(jako by nestačilo to samotné utrpení…)

To píšu jen proto, aby i lékaři věděli, že my obyčejní lidé, maminy, občas čekáme pomoc a té se nám prostě nedostane, nebo dostane až za dlouho a mezitím nás to stojí spoustu úsilí a utrpení… Nebo je nám dokonce ublíženo. Divíte se pak naší nedůvěře???

Ale kdo tím trpí nejsme jenom my, ale i ti z lékařů, kteří opravdu „ví“ a je jich hodně. Jenom je občas člověk musí hledat… a najít se opravdu dají.  Věřte svému instinktu, ale věřte i dobrým doktorům! Nespoléhejte se pouze na sebe a kamarády, co jsou on-line, obzvlášť, pokud vaše dítě neprospívá a je třeba mu pomoci.

Zároveň tím ale neříkám, aby maminky slepě důvěřovaly všemu. Co si budeme povídat, občas slyšíme od pediatrů i rady typu „tak ho nechte brečet“ nebo „no to jste si teda zadělali na problém“ když se dozví, že dítě spí s námi v posteli. O tom, že v ordinaci pediatra nás občas uvítají lízátkem ani nemluvím…

I přes to všechno lékařům věřím, jen si prostě vybírám. Znám několik lékařů, kteří  svým přístupem, odborností a schopnostmi  změnili život nejen mě.

Bez lékařů by tu nebyli mnozí z nás, ani já ne.

A ti lékaři s širokým srdcem i vědomostmi mají pro nás, vyděšené pacienty i „uremcané“ mámy, pochopení…a já jim za to neskonale děkuji a vážím si jich!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tagy:
Hledáte odpovědi na otázky ohledně stravování vašeho miminka? Co mu vařit, co už smí jíst a co ne a zajímá vás také proč? Diky mým zkušenostem s přípravou stravy pro nejmenší děti, mé vášni pro dobré a kvalitní jídlo a zároveň touze porozumět tomu, co má vliv na zdraví mého dítěte a proč, pomáhám maminkám zorientovat se ve světě stravy miminek a batolátek. Učím maminky nejen, jak uvařit pro miminko tak, aby bylo zdravé, ale zároveň porozumět stavebním základům stravování malých dětí a v neposlední řadě, jak vše zvládnout, stihnout a přitom zůstat v pohodě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře