Hurá, ať žije pokrok!

Musím říct, že jsou dny, kdy je mi tak trochu „na nic“. Čím více zabředávám do informací ohledně kvality potravin a dostávám se k novým a novým informacím, tím méně nadšená z toho jsem.

Možná to vidím špatně, ale někdy se dostanu k článku, který je vlastně pozitivní – ale já si říkám, šmarjá….vždyť je to úlet…. to už jsme úplně ztratili rozum???

Například nedávno proběhl článek o tom, že potraviny ze supermarketů nás ničí, ale teď na to konečně vyzrajeme! Můžeme si totiž koupit nová probiotika, která z těch supermarketových potravin plných aditiv udělají téměř „bio“ potraviny. No není to super? (jen tak na okraj, co si třeba doma naložit zelí a upéct kvasový chleba a odpustit si některé „umělotiny“…)

Chápu ale, že přece všichni dost pracujeme. Pracujeme, abychom vydělali peníze a tak není moc čas péct a hlavně, proč bychom to dělali, když si můžeme pak za ty vydělané peníze koupit ty super probiotika a nacpat si bříška vším možným!

Proč mě to ale dnes napadlo… narazila jsem na informaci, že vzniká unikátní řasové krmivo pro včely. Jedná se o přírodní bílkovinné krmivo pro včely, prý s obsahem mikroskopických řas, které má včelám dodat látky, které z důvodu lidské činnosti již v přírodě moc nejsou, nebo jen minimálně. Na jeho vývoji se podílí vědci akademie věd ČR.

Já si práce vědců vážím. Určitě neznám všechny okolnosti, ale jako první mě napadá… sakra, proč jim včelaři prostě nenechají med, alespoň trochu medu?

Pro ty včelaření neznalé velmi zjednodušeně vysvětlím: Včely sbírají nektar a pyl a produkují med, propolis a jiné zdraví prospěšné produkty. Včelám se med vytáčí, tj. sebere se jim a poté se jako náhrada včelám dává cukerný roztok, aby měly co jíst (když nektar v přírodě není).

Problém je, že nektar je v přírodě jen v období květu rostlin, což je asi od dubna do srpna. Mimo toto období lidi přinutili včely jíst zpracovaný bílý rafinovaný cukr, aby vůbec přežily. My med vytáčíme jednou koncem května a ještě jen část, ale najdou se včelaři, kteří včely „podojí“  i čtyřikrát za rok a nenechají jim prakticky žádný med.

Včely trpí na nemoce stejně jako lidi a některé nemoci či paraziti mohou vyhubit celá včelstva, proto se, ze zákona, musí včely zaléčit například na varoázu.  Včely taky prý citlivě reagují na pesticidy v postřicích. Dokonce prý by včelař měl mít právo znát datum postřiku například řepkového pole, na které jeho včely lítají. Takže včely a jejich zdraví ohrožují nemoci i lidská činnost.

No a pak přijde včelař, vytočí včelám všechen med plný zdraví prospěšných látek a včelám dá místo něj cukerný roztok připravený z bílého rafinovaného cukru (který, jak víme, je zbaven jakýchkoli prospěšných látek, naopak, při jeho výrobě v něm mohou být zbytky různých látek, které zdraví prospěšné nejsou, ani lidem, ani včelám). Pak  jim ještě do úlu šoupne Varidol a gabonové pásky proti roztočům Varroa destructor. Včely jsou totiž ohrožené a jejich zdraví jaksi chatrné….

Aby ne… Však i my se mnohdy bílému cukru vyhýbáme…a včely na něm mají přežít všechny nástrahy, které na ně, i díky nám lidem, číhají….

Nehledě na to, že jsme již ztratili kontakt…. Kontakt s přírodou.

Možná si někteří z vás vybaví dojemnou scénu z „Babičky“, kdy na konci jde Barunka oznámit včelám, že babička zemřela. To se opravdu dělalo. A já na 100% věřím, že včely poznají „svého“ včelaře. Když máte včely (a to my máme jen pár úlů) pochopíte, jak je včelstvo naprosto úžasný organismus. Včely jsou schopny svým družkám „vysvětlit“ kudy letět, aby našli ten super zdroj pylu, nektaru nebo vody a zahrnou do toho vysvětlení i to, že je jiný čas a jak se orientovat podle slunce. Naprostou oddanost včel poznáte například při chytání roje, kdy včely nezajímá nic jiného, jen ochránit matku a zásoby nehledě na to, jestli je zašlápnete…

Jenže dnes – většina dětí, ale i dospělých, když vidí včelu, snaží se ji zabít, aby je nebodla…nic neví o jejich úchvatném světě, jejich komunikaci, jejich oddanosti a že bodání lidí je to poslední, co mají na práci. Něco málo by se možná dozvěděli, kdyby například navštívili „Včelí svět“ nebo se začetly do textů včelařů, kteří kouzlu včel propadli i srdcem, jako jsou třeba stránky dlouholetého včelaře a fotografa, autora parádních fotek včel Milana Motyky.

Tak si říkám, jestli někoho vůbec napadlo zamyslet se nad tím, že včely nejsou jen výrobníky medu, jsou to velmi chytré bytosti a možná by nebylo od věci se k nim tak i chovat. To nejmenší, co můžeme udělat, je nechat jim šanci, aby se nemocem a roztočům dokázaly ubránit díky medu, který si vyrobí, však by nám, včelařům, zas tolik neubylo…

Možná si teď nějaký včelař ťuká na čelo, co to píšu. Třeba mi nějaký včelař vysvětlí víc. Já jen vím, že našim včelám necháváme zásoby medu a med máme i pro sebe, pro příbuzné atd (a to máme jen pár včelstev) ….takže to jde…

Asi je dobře, že vzniká to nové super řasové přírodní biologické krmivo….já nevím… jen vím, že med je taky super, na rozdíl od bílého cukru….. A pokud je vážně potřeba, protože v přírodě již jsme vyhubili něco, co včely potřebují, o to hůř no:( O to hůř, že musíme složitě vyrábět něco, co včely po staletí prostě nepotřebovaly…

Někdy se chováme ke zvířatům, jak jsme se naučili chovat sami k sobě. Na zdraví moc nedbáme – však si skočíme k doktorovi a ten nám dá léky. Nač se zabývat tím, jak se udržet zdraví… Koupíme probiotika, dáme si inzulin, šoupneme si pastilky Rennie a problém se zkaženými zuby skočíme vyřešit k zubaři….a včelám vyrobíme super krmivo z řas…

Nedávno jsem viděla zajímavý dokument (bohužel ne celý), jmenoval se myslím „Skrytí zabijáci Tudorovské éry“. Od 16 století se cukrová třtina pěstovala v koloniích a cukr začal být více dostupný. Na seznamu nejčastějších příčin úmrtí tehdejší doby  je hned vedle moru uveden absces v dutině ústní, prostě úmrtí na zkažené zuby, které tehdy neuměli dobře léčit, bez antibiotik…

Tehdy bychom si některé věci asi lépe rozmysleli (kdybychom měli informace, které máme teď), než teď, když víme, že zubař to zařídí, i když to bolí….

Kam nás to ale dovede?  O tom by se dalo psát a psát…

Možná tam, kde už jsme. K tomu, že budeme totálně závislí na někom, kdo nám pomůže, na probiotikách, na antibiotikách, na speciálním krmivu pro včely….

Tak si pak říkám, jestlipak mému dítěti zbude alespoň kousek čisté přírody, nějaké dobré jídlo, které by nemusel řešit probiotiky nebo léky, kousek místa pro šťastný  a opravdový život bez náhražek, aniž by musel utéct na severní pól…

No tak tohle se mi dnes honilo hlavou…


 

No a kdyby někoho zajímal zajímavý rozhovor s dlouholetým včelařem Milanem Motykou o tom, jak je to s medem a malými dětmi, ať nakoukne sem 🙂 (O medu a dětech aneb Je med pro kojence opravdu nebezpečný?)

Hledáte odpovědi na otázky ohledně stravování vašeho miminka? Co mu vařit, co už smí jíst a co ne a zajímá vás také proč? Diky mým zkušenostem s přípravou stravy pro nejmenší děti, mé vášni pro dobré a kvalitní jídlo a zároveň touze porozumět tomu, co má vliv na zdraví mého dítěte a proč, pomáhám maminkám zorientovat se ve světě stravy miminek a batolátek. Učím maminky nejen, jak uvařit pro miminko tak, aby bylo zdravé, ale zároveň porozumět stavebním základům stravování malých dětí a v neposlední řadě, jak vše zvládnout, stihnout a přitom zůstat v pohodě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře